Anotace: Jen tak ... smutná březnová osobní vzpomínka...

- své milé –

Hořím má panenko, hořím,
láska nás spaluje, do ní se nořím.
Andělé zpívají milostné árie,
šípy nám zasáhly srdeční partie.

Láska mě vzrušuje, líbal bych hned,
na čelo, na ňadra i rudý ret.
V očích máš plamínky a jiskry srší,
touha mnou lomcuje, štěstí nám prší.

- své ženě –

Věrnost jsem sliboval, zázrak se stal,
trochu jsi váhala, já si tě vzal.
Občasné problémy, života koření
o to však krásnější to naše smíření.

Stále tě miluji, jsi žena má
a důkaz lásky té, tvé tělo zná.
Syny jsi zrodila, toť lásky plod
a tak se zachová i ten náš rod.

- svému osudu –

Osude života, cos mi to udělal,
ženu jsem miloval, tys mi jí odebral.
Smutek já v duši mám a slzy roním,
cestičku vyšlapu, ke hrobu chodím.

Svíčku ti zapálím, jasně tam hoří,
myšlenka na tebe stále se noří.
Osude života, štěstí chci mít,
památku zachovám, musím dál žít.

Publikoval(a): děda včela, 21.3.2014