Anotace: Život je pomíjivý...

Kterak potkávám ty, jež nesou břímě,
před jejich utrpením skláním hlavu,
a zatímco mizím v plynoucím davu,
modlím se, nechť něco nepotká i mě.

Na své tváři vidím hluboké vrásky,
a v očích melancholii vpálenou,
časem a smutkem neustále kalenou,
a svět vidím zásadně bez nadsázky.

Mé líce tvrzeny jsou velkým vztekem,
že všechno je tak strašně pomíjivé,
a to co zdá se, či vskutku je živé,
jednou v prach rozpadne se pouhým věkem.

Tmu však neprosvětlí jediná svíce,
temnota je věčná a stále trvá.
Světlo je jak zapomenutá mrva
a krom lásky nikdo nenašel více.

Publikoval(a): Tenebris, 23.3.2014