Anotace: O dnešní mládeži a o jejich „starostech”.

Když v parku tiše sedím,
svoje vrstevníky vidím.
Flaška v ruce,
cigareta v puse.

Když v parku tiše sedím,
lecos občas uslyším.
Jak kdo s kým co dělal,
jak kdo kde jak vypadal.

Když v parku tiše sedím,
už si rady nevím.
Kamarády nemám,
nikoho nezajímám.

Když v parku tiše sedím,
nad svým „proviněním” přemýšlím.
Nejsem bohatá, hubená,
zkrátka ničím zajímavá.

Když v parku tiše sedím,
tak si uvědomím - já jim nerozumím.

Publikoval(a): anna.down, 28.3.2014