Anotace: O tom, se kterým se umím snad jenom smát

Smutnou tě neznám, vždycky se směješ
Prohlásil nad ránem zamyšleně
Jako by netušil, co se děje
Jasně, že netuší, došlo mi opožděně

Nezná mě bez úsměvu, který vždy přivábí
Jen tím, že si ke mně přisedne
Se svým hlasem z nakřáplého hedvábí
Co umí znít tak hezky nezbedně

A má v očích ďáblíky, ti mě pokouší
Den za dnem mě lákají hlouběji
Pár týdnů už mě rozum opouští
Ale bylo mi snad někdy krásněji?

Publikoval(a): Sedmnáctka, 29.3.2014