Anotace: Mix dojmů a temné budoucnosti za mrazivých zimních večerů.

V noci ohňů mnoho hoří,
lidé nemaj na výběr.
Z ohně chladem neochoříš,
a tak hranice stavíme.

Dřívka pěkně plápolaj,
komáři jisker v ovzduší.
Popel hrne kdo hrábě maje,
vše mrzlé, mokré vysuší.

Kácej lesy, obory,
doubravy a hvozdy.
Neměj žádné slitování,
vždyť jsou to lidu prosby.

Nechť se dav trochu přelije,
založ další ohniště.
Snad nepřijde žádná razie
na zdejší postmoderní sídliště.

Noc utekla, dřevo také,
nebesa je zhltila.
Rudí jezdci táhnou od východu,
temnota se zmenšila.

Hoďku či dvě před polednem
celý kemp pak vstává.
Těm, co mrazy nepřežili
poslední hold vzdává.

Lidé kolem horké kaše chodí.
"Tož spálíme je asi."
Ten co popelem se vždycky brodí,
jako vždy, se k tomu hlásí.

A tak na očích zcela všem.
Karel Kopfrkingl by byl pyšný.
Pohřbívat duše lidské pod zem
je čin nanejvýš hříšný.

S fanatickým šklebem
těla na hranici háže.
Pálit mrtvé přeci nejde,
není-li v tom žádná vášeň.

Publikoval(a): Setkon, 4.4.2014