Anotace: Život je plný bolesti a lásky

Vždy jsem si pouštěla lidi k tělu,
myslela jsem, že je to část údělu.
Mít zlomené srdíčko,
poplakat si maličko.

Jednoho dne můj pohár přetekl,
idealistický duch mi utekl.
Od té doby říkám si realista,
byla to pro mou duši očista.

Teď slýchávám ze všech stran,
být bez emocí je silná daň.
Mám sama se sebou problémy,
co předvádím jsou někdy extrémy.

Ikdyž bych chtěla zapojit fantazii,
nesmím, nemůžu, to nepřežiji.
Strach mi to nechce dovolit,
nemůžu z nároků povolit.

Nechci mít zlomené srdíčko,
nechci plakat, ani maličko.

Ale mé sny mluví pravdu,
emočně chřadnu.
Ve snech často pláču,
zdaleka radostí neskáču.

Chtěla bych znova milovat,
srdíčka na papír malovat.
Nemám zas tolik let,
abych zamčela svůj svět.

Však pokaždé mám v hlavě ale,
co když jsou umysly nekalé?
Kdo zaručil, že nespálím se zase,
že nebudu útěchu hledat v čase.

Přitom jsem pod slupkou velmi citlivá,
myšlenka na lásku mě každý den zahřívá.
Už nechci slyšet, že jsem jiná,
už nechci být ta "pořád silná."

Chtěla bych se rozplakat a přitom vědět,
že vedle mě bude někdo sedět
a poslouchat mé trápení,
chci cítit duše zcelení.

Publikoval(a): Sannulka, 5.4.2014