Anotace: Děj i historie se opakují , mají jen trochu jiné kulisy a herci se v nich mění, byť v jádru jsou si podobní a stále stejní...

Antas, mocný gótský král,
šaška svého, povolat si dal.
Hej bratře šašku, kmotříčku,
rozvesel mou mysl trošičku,
zapuď žal, ať smích tu zvoní dál.
Nechť letí cestou necestou,
hvozdem černým, kolem bílých skal.

Ach králi gótský, bratříčku,
prokáži ti službičku,
zaplaším tvou nudu, rozveselím žal.
Nechť úsměvem jak slunce září,
Antachos, ten mocný král.

Žertem smutek plaším,
chmury lehce, jako svíce zháším.
Byť skvrny temně rudé
vidím na rubáších,
poddaných tvých nuzných,
cos kamenovat dal.

Publikoval(a): Taren, 20.4.2014