Anotace: ... ne třeba anotovat

Tak přece, všechno je pryč
v dlaních osudu se jako voda ztrácí
tak naděje poslední
v koutě úzkosti si tam tiše krvácí.

Fyzická bolest, i duševní se kloní
za žebry jen rozléhá ti prázdnotu
zvuk duté bolesti, hraje na notu
kterou vyrval, jsi pro ni.

Jako masku bolesti, dal jsi nenávist
abys zakryl svou slabost
rtutí podlité myšlenky a závist
velmi vysoká cena je za blbost.

Pocit štěstí končí vždy jedním ale.
Smírnost se ti přilepila na duši
ona je lhostejná, ona nic netuší
"ale" přece jsi dnes zase první,
jenže od konce Michale.

Publikoval(a): Gemy, 23.4.2014