Anotace: ........

Když šel jsem tu poprvé s tátou za ruku.
Cestou na to místo kráčím.
Od té doby uplynulo mnoho roků.
Tou cestou jdu a městu se ztrácím

Tam, kde roste ten velký Bez,
chodíval jsem každý večer a poslouchal.
Jak vítr vždy se k večeru vznes,
kolem vlasů zafoukal.

Táta vyprávěl mi příběhy o moudrosti a lásce.
Pohádky, kde končí všechno šťastně.
Nejraději měl jsem tu o Zlatovlásce.
Od té doby chtěl psát jsem básně.

Šel jsem na to místo za roků pár.
Tenkrát věděl jsem, že bude to naposled.
Na pohádky byl už jsem stár.
Táta si na mez ke mně sed.

Pozorně se dívej kolem sebe,
poslouchej ten splašený svět.
Podívej se dlouze do nebe.
Na pohádky není čas, už není ti pět.

Přemýšlej co bude až budeš chodívat sem sám.
Nebudu tu věčně i když o tom sníš.
Můj osud je ti znám.
Brzy bude konec a ty to víš.


V očích slzy mi stály.
Táta vzal mě kolem ramen.
"Budu na tebe dívat se z dáli.
Ze shora na nebi samém."

Když přišla ta strašná chvíle,
ta, které jsem se bál.
Chtěl jsem pryč na dlouhé míle.
Když v černém jsem u něj stál.

Dnes chodím k té mezi sám, večer půjdu zas.
Dlouze dívám se do nebe.
Pořád tu slyším tátův hlas.
Sedím a poslouchám. Vzpomínám na tebe.

Znovu vyprávíš mi pohádky.
Poslouchám i když je všechny znám.
Chtěl bych vrátit ty roky zpátky.
Stýská se mi a sedím tu sám...

Publikoval(a): Etheno, 24.4.2014