Anotace: Někdy je potřeba, aby si uvědomil jak nepostradatelné lidi okolo sebe má :)

Mráz přebíhá po zádech, v očích stříbro se leskne.
Pomalu dochází mi dech, to hezké do stezku klesne.
***
Vše se ve mě příčí, slza do moře padá.
A moje duše křičí - "Už to tu nemám ráda!"
***
Vracím se do vzpomínek, za svými kamarády.
I když je to jen pramínek, z toho, co prožila jsem tady.
***
Jeden z pramínků, ke kterým nejradši se vracím.
Snažím se udržet si každou vzpomínku, z těch které pomalu ztrácím.
***
Jsou mým pokladem, velmi cenným.
Jsou můj každý den, proto si jich cením.
***
Nikdo mi je nevezme, ne a ne.
Ukryty jsou v hlavě mé, tam se nikdo nedostane.

Publikoval(a): ketys, 7.5.2014