Šašek
Šašek
Divadlo Slabých
Stojím na pódiu
na hlavě koruna
a v ruce slaměnky
Mám plakat ...
Smích se mi ale záštichtivě
dere hrdlem
jak roj sršáňů
a bodá, bodá do děje
a diváci řvou smíchy
ze stropu
- bylo by to i veselé,
nebýt té neodbytné,
ukřičené nápovědy
vespod...
Plač, plač.
Pláču
smíchy
Padá mi koruna
a nastupuje
šaškovský klobouk
Kouzlím smích
a diváci řvou
- víc
a víc!
Chce se mi plakat
chce se mi strašně moc plakat
Ale diváci řvou
a nápovědě pění krev
jak cukrová vata
- ten sladký pocit vzpoury a chaosu!
Žiju! A jsem král!
...a tak se směju dál
a uvnitř pláču
zlatý déšť
protože vím
že divadlo (jako každý večer) skončí
a já budu sama
židle prázdné, sál
pustý
jak stará pavučina
a já budu král
co šaška hrál tak dlouho
až neměl
pro koho by plakal.
Publikoval(a):
Poutníček, 16.5.2014