Anotace: Jen tak ... pro radost.

Zrcadlo na chodbě jsi přítel jediný,
odhalíš radosti, vrásky i šediny,
zobrazíš příchozí tak jací jsou,
rozeznáš přítele i když jde s přetvářkou.

Uvidíš jaká jsou i malá děvčátka,
jak rostou do krásy i jejich poupátka,
rovněž nám ukážeš též ženy zralé,
co prošly životem a lásky znalé.

Zrcadla v koupelnách, znáte již víc,
zda křivky ladné jsou, co k tomu říct,
znáte též očistu duše i těla,
co ženu přikrášlí, co by též chtěla.

Často se potíte nad krásou tou,
co žena předvádí, co jí je ozdobou,
prozkoumá ňadra svá líbezná na dotek,
něžně i hladívá Venušin pahorek.

Zrcadla v ložnicích, vy znáte nejvíce,
vidíte obřady k lásce se jevíce,
znáte své páníčky a jejich náladu,
jací jsou skutečně zepředu, zezadu.

Láska zde začíná milostným vyznáním,
příjemným polibkem a slastným sténáním,
důkazem lásky té, početí života,
tím lásku upevní, životní jistota.

Zrcadla co zde jsou, umí vše ukázat,
pokud by mluvila, nutno je zakázat,
pozná též nevěru, slzy a pláč,
ukáže pravdivě jací jsme a zač.

Publikoval(a): děda včela, 30.5.2014