Anotace: Moje první.

Kopec mít i v ruce flašku
pryč od světa plném komediantů a šašků.

Strnulý v šeru přes den slunný
stínem je člověk sobě samý

Dívat se pod nohy nad srázem hlubokým
tím dolů spadneš vždy s důsledkem nevratným

Strach je tvá milenka přes celý život
neštěstí následkem: "Tak honem, jen si ho přivoď".

Kdo bojí se větru, že by ho odnes
ten kráčí ve směru, jimž kráčel dodnes

Nakonec spadneme do stejné kaluže, tak jako včera
dost lidí ztratilo víru, už jsou to jen těla

Řeknu ti tajemství, chceš-li ho slyšet
vylezem na kopec a budem tiše

tiše si naslouchat co nechceme říct
čekal jsi člověče snad něco víc?

Publikoval(a): Francoise, 5.6.2014