Martince
Martince
dívam se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním, že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli.
pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím, náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly.
příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých, jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
zahledět se do očí tajemně hlubokých a cítit intenzivně, jak touha v nás začíná otěže třímat.
pomalu se nitro mé bez ostychu otevírá, skrze Tvé pohledy vlídné zřím Tvou čistou duši.
nepopsatelný pocit, při kterém se v hrdle svírá a srdce, jak smyslů zbavené zrychleně buší.
slyším ta slůvka, jenž šeptáme si tichounce do uší, tak výstižně naše vzájemné city popisují.
v tomto vzácném okamžiku nás nikdo neruší, nevnímáme minuty, ani vteřiny, co kolem nás plují.
cítím Tvou vůni, co obestírá celé Tvé tělo, nasávám ji a stále k Tobě se nakláním.
celou, celičkou zulíbat by se chtělo, vždy jen Tebe chci objímat před spaním.
jsi nádherná a já mlčky se utápím v kráse Tvojí, bez dechu sleduji Tě, jsem pohlcen Tebou
v tom okamžiku jedinečném naše rty se spojí, právě v tu chvíli cítím, jak plníš mě něhou.
i když lásky spoustu je na tomto širém světě, v různých podobách je kolem nás, je všude.
však jsem si jist, že jen já jedinečně miluji Tě, bylo to tak, je to tak a navždy to tak bude.....
Publikoval(a):
James Libustka, 8.6.2010