Anotace: Nevidím, ale vím.....

Slyším zvuky,
hmat mám dobrý,
vytříbený čich.
Leč temnota mi sedí na očích.

Vidět - ,
co je to.
Vidět barvy, světlo, stíny,
to i támhle to.

Tam i tady,
kde to je.
Co je prostor,
obloha a Slunce,
mraků deštných,
šedé závoje.

Cítím teplo, vlhko, mráz,
avšak nevím, co je ráno,
večer, podzim, čas.

Jak ubíhá,
v co se mění.
Jak se člověk s časem změní,
než upadne v zapomnění.

Temnoty se nebojím,
jsem v ní , ona ve mně.
V duši mé už nezapustí
strachu sémě.

Věřím, doufám,
že i duše má,
tak jako já,
až odejde temný čas.
Kol kolem se porozhlédne.

Publikoval(a): Taren, 11.6.2014