Tohle jsou básně velice osobní,zkusím vám to trochu vysvětlit. Jednou jsem četla egyptské báje, faraon a jeho syn hleděli z věže na své město. Syn byl velice moudrý už v tak nízkém věku a často přiváděl svého otce do rozpaků. Ale toho dne uviděli, jak muž v otrhaných šatech vynáší bez výrazu na tváři mrtvého muže směrem k poušti. A syn říká otci : ''Otče vidíte támhle toho může? Pozorně se podívejte.,, Otec odpoví kývnutím hlavy a dodá : '' A co synu? Co je zajímavého na mrtvém žebrákovi?,, Syn nesouhlasně překříží ruce a ukáže směrem k velkému domu : '' A vidíš otče, vidíš jak skupina plačících žen vynáší mrtvého muže z toho domu? ,, Otec nechápavě přikývne. Syn se jeho výrazem ale nenechá zastrašit a pokačuje : ''Ten žebrák otče, kolik myslíte že ho milovalo lidí?,, Faraon: '' Ach synu, je to přece žebrák,, Syn jako by si toho nevšiml, pokračuje : '' Ale toho druhého muže myslím milovalo hodně lidí zanechal po sobě něco co nechtěl. Bolest. Bolest těch ,které miloval a které zase na oplátku milovali jeho. Ale ten žebrák je na tom mnohem lépe. On žil pro sebe. Nemusel zanechávat bolest. Nechtěl. Ale oni už se mají lépe, oba jsou si rovni. Bez ohledu na to jak žili a koho milovali. Jen jeden z těch můžu totiž zanechal na tomto světě bolest.,,

25.6.2014 22:37 | Elelyn

Ten konec mě trochu zmátnul,to byl záměr?

12.6.2014 8:22 | Engliš