Anotace: Kdo cítí,ten ví..

Když duší vstoupím do lůna Matčina,
je to chvíle,jako žádná jiná nebyla.
Zapomenuv na vše vesmírné dění,
pohroužen právě do nabylého bdění.

Příchod já si na Svět volím,
odevzdám se rukám dvojím.
V šoku z místa zvaném porodnice,
křičím,snad nevezme mě polednice.

Od malička vychován,dušemi kolem milován,
však od školky nabádán,že pravdu nenajdu já sám.
Škola mlýnek informací,zařadit by chtěla prací,
kdo neskáče,šetří dech,na co? Přeci na příběh.

Příběh,který píše sám,
každý k tomu má svůj dar.
Důležité nese v srdci,
i tak z něj může rozdat přeci.
Každý ať JE stár či mlád,
společně však najdem řád.
Bez násilí,bok po boku,
zujme neVědomou botu.

Společenství skládá zbraně,vzhůru letí naše dlaně,
úctu Zemi - Přírodě,lásku sej i v záhoně.
Životem chráněná individualita,končí se dualita?
Proč ne,když srdcem je tvořená realita.

Čas odchodu,zvoní zvon,
v duši není bol či shon.
Mimo tělo,klidný skon,
naplnil Tě Božský tón.

Publikoval(a): Freequency, 12.6.2014