Anotace: Jen tak ...

Sešla se dívka na malou chvíli,
sešla se s milým naposled,
ta jejich srdce si tak rozdělili
a jeho nevěru vyřeší dnes hned.

Slovům tak sladkým uvěřila,
do ruky vložila panenský květ,
lásku mu vyznala jak uměla,
ta slova o lásce nelze vzít zpět.

Pláče tam dívka, má oči rudé,
slzami skrápí nevinný květ,
hlasitě vzdychá, co s ní dál bude,
to její milý jí zkazil svět.

Krátce zazní zoufalý výkřik,
ze skály dolů dívka se vrhá,
to střemhlav padá a je klid,
lásky plod již zná vraha.

Skončil tak život dívenky milé,
skončil i život té lásky plod,
končí tak příběh lásky nahodilé,
končí tak psaní balady slok.

Publikoval(a): děda včela, 13.6.2014