Anotace: Divadlo a život.....prkna a svět....Jak to všechno poznat a vědět, že ...

předmluva:
Život se skládá z nekonečného součtu drobných vítězství a proher, vrstvících se na sebe v jakémsi chaotickém pořádku. Ve kterém občas nabude "vrchu" ta , nebo ona strana. Pořadí jednotlivých událostí stanový "nejvyšší režisér" podle potřeb a požadavků každého z herců. účastníků tohoto melodramatu. Či snad je to komedie,divná fraška o třech dějstvích s aktuálním názvem "zrození, život a smrt"?



Jsem herec, režisér , neb scénarista snad.
Jak mám život chápat, jako drobný akt.
Krátkou frašku s otočnými kulisami,
kde si herci vybírají svoje role sami.

Učím se svou roli nazpaměť,
celou řadu dlouhých nekonečných let.
Při zrození scénář role dostanu,
celý život učím se a hraju,
tvořím svoji postavu.

Smrtí svoje vystoupení končím,
děkuji a roli dohrávám,
s životem se loučím,
zvolna roztávám.

Jakou roli přisoudil mi ,
"komik nejvyšší", myslím,
že se od těch předešlých mých,
pranic neliší.

Žiju, jak jsem žil už kdysi.
Mám snad stejně otupělé rysy.
Či snad jsem se nějak poučil,
roli svoji nekonečnou,
trochu už se naučil.

Zkoušky, opravy a nástupy,
k jednotlivým scénám,
znám už téměř nazpaměť.
Někdy mi však připadají,
jako nová, nekonečná změť.

Chaos scének, opožděných nástupů,
občas vypadnuvších textů,
či absence nápovědy,
unavených kulisáků,
dlouhých zástupů.

Šatnářek a maskérek,
šiček, švadlen, skriptérek.
Pomocného personálu,
jdou tu celé davy.
O svém dalším počínání,
nemají však zprávy.

Role své už naučené,
hrají pořád dokola,
připadají sami sobě,
jako dobře vycvičená,
pořádková patrola.

Herci míhají se mezi nimi,
každý cvičí, opakuje role svoje,
naučené rýmy.
Jak rozpoznat kdy už hraju,
kdy svou roli prožívám.

V záři světel,
oči třeštím v temno sálu,
diváky však nevídám.....

Publikoval(a): Taren, 15.6.2014