Les
Les
Ticho křičí škálou zvuků,
barvy hýří ve směsici shluků.
Ticho v lese,
co porostem se valí.
Hříčky, co každý snese,
tak jako, když byl malý.
Hopsat si mechovím,
probíhat přes trní.
Co zažívám, nepovím,
v prstech mi zabrní.
Palouček z maliní
je oázou duší.
Jsme tu dva – jediný;
srdce nám buší.
Svou hebkou dlaní
hladím tě po tváři.
V tom proběhne houf laní
a hvězda nám zazáří.
Ruce se spojí
a splynou v jednu.
Rány se zhojí
a zacelí v lednu.
Ticho už nekřičí tou škálou zvuků
a barvy už nehýří ve směsici shluků.
Publikoval(a):
Ema Caesar, 15.6.2014