Anotace: Věnováno mé přítelkyni.Možná si to přečte a konečně otevře průchod svým myšlenkám a začne jednat.

Kam poděl se Tvůj smích
a šibalský pohled očí Tvých?

Proč srdce sevřel smutek
a duše má z žalu plůtek?

Ticho Tě provází současností,
ješitnost a uraženost jsou doma hosti.

Dovolila sis svůj názor říct,
za to jsi byla postavena na pranýř.

Hlavou se honí myšlenka pouhá,
být sama, to je teď Tvá touha.

Chceš svobodně mluvit o tom, co máš na srdci.
Pravda v dnešní době se moc nenosí.

Tak zatím mlčíš a píšeš úvahy,
snad ty písmenka černá ti dodají odvahy.

Ještě kapička chybí, než kalich trpělivosti přeteče,
a ty pošleš slova pravdy do mraků i po řece.

Publikoval(a): Marci-Tami, 16.6.2014