Příběh o otylém muži
Příběh o otylém muži
Anotace: Příběh o otylém muži
Stínem se stal
mladý muž otylý,
život srdce mu vzal,
city mu nezbyly.
Zbavil se všeho citu,
odhání všechny pryč,
uzavřen v holobytu,
potlačuje vlastní chtíč.
Pro jednu malou holku,
která chtěla do světa,
ryje nožem do svého stolku
a cituje Hamleta.
Jak to jenom dokázala,
jedna malá slečna,
copak mu srdce uvázala,
že jeho muka jsou nekonečná?
A jak už to bývá,
utrpení rozum mu zakalilo,
nůž v dlani své skrývá,
odejít ze světa se mu chtělo.
A tak pěkně přitlačil
na svůj tupý nůž,
rozloučit se nestačil,
koma přišlo už.
Na podlaze usíná,
rudý pramínek dere se ven,
náhle objevil se hrdina
a otylý muž je zachráněn.
Žena co šla kolem,
všimla si rudého pramínku,
a tak volá muže v bílém,
volá sanitku.
Svým šátkem ruce mu přiškrtila,
držela ho v náručí,
zčista jasna se tam objevila
a jeho život nekončí.
A tak se muž probudil,
shlédnul svoje rány,
ten zvláštní pocit se dostavil,
rány zašité a obvázány?
Náhle klepá vrchní sestra,
že prý přišla návštěva,
on - sólista,
a ve dveřích žena se usmívá?
Ta cizí žena v pokoji,
za ruku ho vzala,
celý příběh mu vypraví
a polibek mu dala.
Oněměl muž otylý,
poslouchal její hlas,
ten polibek byl bez chyby,
začne cítit zas?
V kapse po té dopis našel,
jak se má teď správně chovat,
aby se s ní začas sešel,
že jí musí poděkovat.
Přišla láska,
no věřte tomu,
on a ta kráska
dnes bydlí v jednom domu!
A tak si muž v kapse od košile
našel jeden den,
štěstí co bylo do této chvíle
jen pouho-pouhý sen.
Publikoval(a):
Krokyno, 23.6.2014