Anotace: Tvořené pro mého kolegu (který si zoufá na život)s malým humorem, ale když to vemu kolem a kolem, tak to vůbec není veselé.

Telefon na stole poskakuje,
vyzvání a povykuje.
To volá láska tvoje,
smutno je jí, hořekuje.

Dlouho prý tě neviděla,
jen ráno na klíně poseděla.
Nekonečný je to čas,
šedivý jí z toho vlas.

Času málo, práce moře,
zapřáhni své bujné oře.
Hned za láskou pospíchej,
na čas jí zas bude hej.

Hlídá tě jak oko v hlavě,
dostihne tě všude hravě.
Nikde ty se nesmíš zdržet,
mohlo by to tebe mrzet.

Horko venku, dusno v tobě,
s ní dnes žiješ v těsné době.
Chvilku chtěl bys býti sám,
aspoň jednou nedohnán.

Strachuje se tvoje láska,
že přibude jí nová vráska.
Bojí se, že vše se vrací,
že s jinýma se touláš nocí.

K ní si utek od rodiny,
nekoukal si na hodiny.
Všechno se to pěkně zvrtlo,
teď si říkáš, byl jsem trdlo.

Co jsi zasel, to dnes sklízíš,
do pekla ty zvolna míříš.
Každá rada je moc drahá,
je ona láska v pravdě pravá?

Publikoval(a): Marci-Tami, 27.6.2014