Anotace: Fyzické omezení, není to nejhorší, co nás může potkat....

Na lavičce v parku,
přátelé když lelkují.
Rád tu chvilku postojí,
nezdaru se nebojí.

Na sluníčku hřeje se,
s přáteli rád směje se.
Po děvčatech pokukují,
pohledem je otipují.

Žádná ale nepohlédne,
na lavičku když usedne.
Kdo to stojí vedle ní,
jen se hloupě zakření.

Nevadí to, už si zvykl,
není přeci žádný krypl.
Komu vadí omezení,
ať se tady hloupě kření.

Náhle písek cesty vrzne,
k plášti kola když přimrzne.
Při prudkém tom brzdění,
zaskřípe jak zblázněný.

Dva vozíčky při sviští,
kola se jim zablyští.
Ahoj kémo ja su Vlaďa
a keré seš ty.
Ja su Laďa.
Fajn a toto tam je Naďa.

Pojeď kémo z kolem ven
a pohni tim vozikem.
roztočíme káry kola,
než nás v parku cesta zdolá.

Pofrčíme rovnou dolů,
až před okna pavilonů.
Když mé nohy ustanou,
ruce práci zastanou.
v invalidním vozíku,
co není přec na kliku.

Publikoval(a): Taren, 28.6.2014