Anotace: ...

Nikdy se nehádám s tím, kdo chodí po střechách,
v malé loďce brouzdám se kolem pobřeží,
protože voda je nebe
a nebe je vlastně jen to,
co se trapně často ozývá ve verších.

Už je čas – uspím strunami žalozvučné ticho,
také budívám ho nejjemnějším plyšem
před večerem
vždy před večerem,
kdy jsem sklenkou vína nebo lítám po polích.

Nikdy se nehádám s tím, kdo ke mně přijde ze střechy
jen pár tašek se začepýřilo, rorýs poodlétnul
malý zvonek u komína
jednou se slaboučce rozezněl ...
Nic neřekl a podal mi gerberu.

Publikoval(a): Lugilla, 3.7.2014