Anotace: Když zaklepe, rád ji otevřu a tužku vezmu bez reptání, vždy rád vás poslouchám má paní....

Je večer, sedím u stolu,
večer obyčejný jako všechny,
kdy nedržel jsem v ruce tužku.
Nepozval jsem inspiraci
k večernímu hovoru.

Večer moje mysl ranní,
znaveně se noci klaní.
Ukládá se na matraci,
odevzdaně bez reptání.

Večerní však moje mysl,
pookřeje záhy.
Doufá snad, že načerpal jsem,
podvečerní vláhy.

Nedám takto básni svojí,
obejít se zkrátka.
Ona ví , že nikdy nechci,
před svou paní Inspirací,
zavřít zadní vrátka.

Publikoval(a): Taren, 14.7.2014