Těžce večerní
Těžce večerní
Z vlastních hříchů roztěkaná
pokapkávám tuží do moře
jsi tu se mnou a já se nebráním
nad sídlištěm se vzneslo trochu much
a také prach tudy protančil
odvždy si navyknout
prvně naposled v změti myšlenek
a já loučím se s představou
že ten kdo diktuje nejvíce touží
uvidíme se časem
mezi těmi dráty
lépe uvidím tvůj úsměv
a v skrytu budu doufat
tak jako kdysi
před chvíli mi kolem hlavy
prosvištělo hejno uštěpačných ptáků
nebavím se s nimi,
už nikdy tak jako se starým obrazem
na staré scvrklé půdě,
jen tak se podél procházím
a nacvičuju si „dobrý den“.
Publikoval(a):
Lugilla, 16.7.2014