Anotace: I motorka v parkovacím stání má své myšlenky v monologu ticha a přání.

,,.....bydlím v odlehlé chráněné garáži

prach je smutek jenž se na mne odráží


Nebylo snadné vybrat si vhodného jezdce

nechtěla jsem hrubiána ale ani mafiána


Vybral si mně zodpovědný jezdec což jsem poznala v

první zatáčce na tachometru i otáčce


Přibral taky jednu paní v černé kůži

sporadicky jsem ji svezla


Ted´ už ji zřejmě vyměnil

no to by mi motor vypěnil


Byla ke mě padnoucí

a touhou po jízdě planoucí...,,

/NAZÝVALA MNE BALETKOU Z PLECHU A MILOVALA ZVUK MOTORU KTERÝ DEFINOVALA JAKO SÍLU VZDECHU/

-------------------------------------------------------

vzpomínám na chvíle z výstav
a jsem stále nejlepší obdivovaná a žádaná
mám majitele a jsem zadaná
-------------------------------------------------------

Publikoval(a): Lavander, 18.7.2014