Anotace: Ztráta milované osoby.

Já sedím na lavičce,
pode mnou listí jen,
já vylívám si smutek malé urničce,
už vím, že to není jen hrozný sen.

Na tom opuštěném místě, plném květin,
kde radost v pláč se mění,
pár slov vyryté na kousek kamene,
doufajíc, že na ně si někdo vzpomene.

Na tomto místě leží spousty skvělých lidí,
kteří v pokoji odpočívají a o svém životě sní,
už nikdy se nezasmějí,
trpí svou beznadějí,
při vzpomínce na ně, slzy ven z očí chtějí,
pocity samoty a nepříjemné chvění.

O jednom člověku tady znám příběh,
který zemřel mladý, přesto prožil si pár hezkých let,
za sebou zanechal velkou stopu,
i když už je to nějaký čas, smutek nenapraví těch pár roků.

Vím, že někde se teď ztrátou užírá,
na svou dceru s láskou vzpomíná.
Jeho dětství nebyla žádná slast,
rodiče ho vyměnili za chlast.

Přesto svému osudu se čelem postavil,
a krásnou holčičku do života vypravil,
dal jí lásku, kterou cítí jenom ona,
za to jak jí střeží patří poklona.

I když ona udělala spoustu chyb,
dala si velký a obtížný slib,
že v životě ona něco dokáže,
kousek tebe se v ní potom ukáže.

Pak každý uvidí, jak se v tobě mýlil,
že spoustu lidí si posílil,
že jsi měl dobré srdce,
a že jsi bojoval až do konce.

Tvou památku budeme navždy chránit,
a až do posledního dechu, se za sebe budeme bít.

Publikoval(a): beautiful2903, 22.7.2014