Dáma s alobalem
Dáma s alobalem
odkládáš lásku
do listu alobalu
prý jenom proto
aby ti nevychladla
a moje srdce
není už hřebcem v cvalu
city jsou zbytečné
jak špunt bez umyvadla
po čase rozbalíš
to co sis odložila
znovu tě láká
ochutnat milování
jsem jako mlha
ztrácím se před očima
přesto však vyhovím
rozmarům mojí paní
a když jsi syta
alobal v koši mizí
a s ním i láska
jenž stále teplem sálá
trápí mě pocit
že jsem ti náhle cizí
zda-li mi za to
všechna ta bolest stála
příště již vyhnu se
všem dámam s alobalem
zdvořile pozdravím
pokývnu hlavou
nikdy už nechci se
trápiti srdcebolem
snad příští milá má
bude tou pravou
Publikoval(a):
James Libustka, 22.7.2014