Anotace: Houbaření očima malé čivavičky Barušky.

O houbách

My houbařský jsme národ,
na to jed můžete vzít.
Kdo však houby najít chce,
ten musí si pospíšit.

Už za ranního kuropění,
lidé do lesa spěchají,
důmyslné úkryty houbiček,
se skloněnou hlavou hledají.

A tak vám nyní povídám,
vždyť je to pravda čistá,
před množstvím houbařů,
si žádná houba není jistá.

Houbiček je v lese dost,
však lidí ještě víc.
Kdo přijde pozdě do lesa,
tak nenajde už nic.

Kdo přec jen houbu najde,
tak může mluvit o štěstí,
vždyť v lese to vypadá,
jak na Václavském náměstí.

Však pozor při sbírání!
Nesmíme dopustit se chyby!
Některé houby jsou jedovaté,
proto my sbíráme jen hřiby.

I my chodíme na houby,
jak v básni jsem už psala.
S páníčkem jdeme do lesa,
abych mu houby vyčmuchala.

Dlouho jsme v lese nebyli,
a kdo z vás by to řek?
Hřiba jsme našli! Má přes kilo!
No to je ale úlovek!

Máme radost z toho hřiba,
on klobouk má jak čepec.
Tu houbu, co jsme našli,
by našel snad i slepec.

Už nemusíme dále hledat,
a máme velkou radost,
že našli jsme tu houbu,
a hřib nám takhle narost.

Co k tomu ještě dodat?
Myslíte, že bych lhala?
Vždyť toho velkého hřiba,
jsem páníčkovi vyčmuchala.

A z toho plyne poučení!
Že houby, co ukrývá ten les,
nenajde žádný člověk!
Ty vyčmuchá jen pes!

Baruška

Publikoval(a): kolibřík1946, 21.6.2010