O dechu
O dechu
Anotace: Tak jednou zase žíti budem bez dechu
O dechu... | Marie Bernadeta |
Dech můj je uvězněn ve vlastní kůži z plic...
Vždyť ani nevnímám to a dýchám jako nic
Dech v plicích nabereme hned jak na svět vejdem
V mateřeském lůně nevdechujem sami vzduch
Tak jednou zase žíti budem bez dechu
Až naše srdce unavené proudy z duše zastaví
A s dechem který bude věčný a bude trvat
z úst Božích sám Duch bude nás oživovat
A my nebudem už muset na nic myslet nikdy
Budeme spáti v Lůžku Božím navždy
A naše hrudě budou plné ohňů které nevyhasnou
Až umřem sami sobě až umřem na posledním vzdechu
Který je uvězněný ve vlastní kůži na mé hrudi
A pod tím dechem moje srdce proudy z duše rozlévá
mi do plic abych mohla uvězněna dýchat aspoň
Jak vězeň co se dívá z kobky těla přes mříže svého dechu
Až jednou zastaví se srdce a náš dech probudí se v okamžiku
Přebere tento úkol pouze duše která je motor bez vozidla
Naloží naši duši do výtahu aby ji mohli zase vložit
pod kapotu vzkříšeného těla ve kterém budem navždy volně dýchat
To tělo bude z jiné hmoty víc jemnější a čistší bude
A vdechovati nebudeme ó dvě ale ozón
http://mariebernadeta.blog.cz/1407/o-dechu
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 24.7.2014