Vlastní hudba
Vlastní hudba
Myslela na své anděly
a z ucha jí odkapával souzvuk,
souzvučí sounáležitých těl kdesi nad činžáky.
Ale odkud spadly duše?
To smyslu zbavené vytržení po milování
přichází vždy po večerce,
kdy pijavice po první cigaretě
údy si uzlují do prapodivných Pozdravů slunci
a zádušní mše stékají do kaluží.
Odhodila díl svého strachu
jako by samé nitro všednosti
zatoužilo po odepínacích křídlech.
Po kluzkém peří se blížíme konečky prstů
a svět je svět, protože není nic jiného.
O zemi třesklo prozření:
Můžeme sníst duši zvířat?
Chci, abys byl na chvilku slepý
když se tě ostatními smysly dotýkám.
Publikoval(a):
Lugilla, 24.7.2014