Anotace: Ona ví že byla o ní, a také pro ni.

Odpusť paní, já choval se nevhodně,
Oslněn, jak můra světlem pochodně.
Já uzřel to, co vidět není.
Krásu mysli a touhu po naplnění
Dívčí půvab pod chlapeckým zjevem
Andělský hlas zrazený zpěvem.
Štíhlé tvé údy, křivku tvých boků
Jemně se vlnících při každém kroku.

Ze zlatých vlasů, hedvábný šál,
Chtěl bych jej zlíbat, to bych si přál.
Ztratit se v očích z šedivé oceli,
Odpusť mi paní, že nejsem nesmělý.
Kůže je pergamen, přejemný šat
Ovocem voníš jak letní sad.
Hory tvých ňader já chtěl bych zdolat,
Ponořen v lůně do nebe volat.
Odpusť mi Bože, vím, co je psáno,
Chtíč je smrt. Prokletí. Ano.

Zhřeší-li ruka, utni ji rázně,
Neváhej nikterak, sekej bez bázně.
Hřešící oko vydloubni hned,
Lepší být slepý než pít ďáblův jed.
Co však mám dělat, předobrá paní,
Hřeším-li srdcem, nikoliv dlaní?
Mám snad své srdce poručit katovi?
Nebo je zachovat? Ach Bože, kdo to ví?

Ze všeho nejraděj, svěřím je tobě
Jedno už máš, teď budeš mít obě.
Zamkni je, probodni, obětuj plameni,
Udělej cokoliv anebo zkamení.

Odpusť mi paní, já choval se nevhodně.
Jsem můra co vzplála od světla pochodně.

Publikoval(a): Huge_Egg_Man, 31.7.2014