Vteřina strachu
Vteřina strachu
na hraně vteřiny příští
leží tíha mého žití
v hlavě myšlenky se tříští
a strach beznaděj sytí
kazajka z nevědomí
tak pevně svírá
z plných plic řvu
to není fér
duše je děravá
jak kousek sýra
a klid si počíná
jako amatér
cvak
ta vteřina končí
přivírám oči
ve změnu doufaje
byl jsem tak naivni
že další nenaskočí
ach
ta lidská naděje
někdy tak hloupá je
a tak se bojím dál...
Publikoval(a):
James Libustka, 2.8.2014