Anotace: Zdál se mi sen jeli jsme autobusem

Počítám

| Marie Bernadeta

Počítám do dvou
Jedna dvě Honza jde

Počítám do dvou jsem spala
doma a pak na půdě

Počítám do dvou let
má duše spala v těle mém

Počítám do dvou nádob se lila voda
živá a mrtvá ve Zlatovlásce

Počítám do dvou znovu
Ty a já v naší lásce

Počítám do dvou
pak do tří a do čtyř na prstech

Kdo neuvěří tak si myslí
že asi do dvou neumím počítat

Tak klidně počítám do dvou :
Můj Anděl Strážný a já

O dva metry napravo
jsi ty a a ještě Kdo ?

Zdál se mi sen
jeli jsme autobusem

Já a můj Anděl
On za mne cvakl lístek

A revizorovi v pravém rohu
dal místo lístku malý dárek

který měl svižně připravený
ještě dřív než napadlo mne

že jízdenku mám jenom já
a on je černý pasažér

Všechno bylo oukej
revizor to přijal

A pak jsme proti sobě
na posteli leželi

A já nemohla přijít na to
která strana je lepší

Zda levá či pravá
tak jsem se pořád vrtěla...

A po pravé straně
svorně jsi ležel

Ty a tvůj Anděl
v rukách angličáky

No byli jste oba jako malí
A já si od dvou myslela

že jsi smutný k smrti
A ty sis zatím hrál jak malý...



(Napsáno v pátek 1.8.2014 )





Tajemný otazník?

Dnes je neděle
3.8.2014

Volal mi otec, jeho bratr a můj strýc v pátek ve 3 hodiny v noci zemřel...
A mně se zdál sen, vzbudila jsem se ve dvě v noci a nějaký hlas mi říkal, pojď za mnou, je mi moc zle, potřebuji tě a já se sebrala a šla spát na půdu do průjezdu, zdál se mi sen, o kterém jsem napsala pak večer báseň.

Měla jsem strach, že je špatně tomu muži, co jeho duši už více než rok miluji
a zatím mne asi volal můj příbuzný, byla jsem u něj v té poslední hodině, kdy si asi vzpomněl, že jsem ta pánbíčkářka a že mne i jeho maminka a moje bábí milovala a čekala, než budu u ní, aby mohla zavřít oči zde na světě a snít svůj sen v nebi.

Strýc byl velký muž, ale Anděl ho objímal kolem těla a byl mu tváří tvář,
v rukách měli malá autíčka... tak zřejmě snil svůj sen, že je zas malý hoch a má ruce plné autíček...





Tak duši svoji Bohu poručil, amen.
Pán mu dej věčný pokoj na věčnosti,
ať sní ten krásný sen, že je malý chlapec,
autíček má plné ručky a čeká na něj v nebi
i jeho milovaná maminka,
co odešla tam už před 22 roky.

Modlím se za tvou duši, milý strýci, jenž odpočíváš v Pánu na věky věků Amen!

Modrý Anděl a Iveta Bernadeta Marie.

Když mi dnes můj otec o té smrti řekl, pochopila jsem smysl toho, jak myslela jsem, když ptáček v naší zahradě jednoho rána ležel mrtev, pak myšlenky mé k poznání se upřely o smrti a pak mi bylo velmi, velmi smutno, až k smrti řekla bych, včera večer pominula ta úzkost a dnes už se cítím líp, teprve když jsem ty souvislosti poskládala v obraz, pochopila jsem, že viděla jsem smrt... Je to jako usnout v náruči nejněžnější a snít nejmilejší sen svůj.

http://mariebernadeta.blog.cz/1408/pocitam

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 3.8.2014