Anotace: Ve své fantazii jsem se vydal na objevnou plavbu.

Když slunce ospalé, po ránu v neděli,
Prosvítí paprsky ulice města,
Ležím tu s tebou, v teple, v tvé posteli,
V duchu však vím, že čeká mě cesta.

Šalupou jazyka, vypluji z přístavu
Přes hladkou hladinu oblého čela,
Na cestě objevů malého významu,
Zmapovat oceán ženského těla.

Kol očí, nosíku, dál na jih popluji
Zásoby načerpám v zátoce úst.
O tomhle přístavu legendy kolují,
Jen na ně pomyslím, začínám růst.

Cesta však nekončí, dál pluji k obzoru,
Kde ňadra trčí nad přívaly vln.
S velikou námahou drápu se nahoru,
Na vršku každého růžový dům.

Jak vínem opojen, směřuji k pupíku,
Malému přístavu uprostřed břicha,
Svojí loď zakotvím ve stínu hrudníku,
V krčmách tu člověk příběhy slýchá

Příběhy o zlatu, pirátském pokladu,
Ukrytém v jeskyni kus cesty dolů,
Dál na nic nečekám, už nemám náladu
Posádku honím po přístavním molu.

Ženu svou šalupu, tvůj dech mne pohání,
Chaluhy klínu rozrazím kýlem,
Už vidím jeskyni! Za tvého sténání,
Na chvíli spočinu před cesty cílem.

A potom prudce, bez dalšího meškání,
Vnořím se do vod hluboké tůně,
V prameni života učiním pokání
A znovu se zrodím, tam ve tvém lůně.


…..
„Hračičko!“
Mračíš se. (snad v recesi)
Tvářím se šokován – ale jen maličko.
Vždyť nezlobí, kdo hraje si.

Publikoval(a): Huge_Egg_Man, 4.8.2014