Anotace: Páníček Barušky chodí do útulku pro opuštěná zvířátka. Baruška půjčuje svého páníčka útulkovému pejsovi Bastymu. A Bastík ji za to děkuje.

Barušce od Bastyho z útulku

Vzpomínám na tebe Baruško,
a také na tvého páníčka.
V hlavě se mě právě zrodila,
pro tebe jedna básnička.

Tvůj páníček do útulku chodí,
já prožil s ním moc krásných chvil.
A na našich procházkách,
to on mě básnit naučil.

Ač v útulku já nyní žiju,
nelámu hůl nad osudem svým.
Musím brát život jaký je,
s tím asi už nic nespravím.

Že páníčka mě svého půjčuješ,
za to dík chtěl bych ti vyslovit.
A i když čivava jsi maličká,
srdíčko ze zlata snad musíš mít.

A tvůj páníček je také hodný,
to tvrdím a budu tvrdit zas.
Ať slunce pálí či sníh padá z nebe,
na mě si vždycky najde čas.

Já kdysi měl jsem také páníčka,
to když jsem býval ještě mlád.
Však léta kvapem přibývala,
a ke mně už se nikdo nechtěl znát.

Nač plakat nad rozlitým mlékem,
snad muselo to asi takhle být.
Dnes pro mě nejkrásnější chvíle jsou,
když tvůj páníček mě přijde navštívit.

Když na procházku spolu jdeme,
z útulku, aby mě vyvenčil,
ne on mě, to já si ho hlídám,
aby se mě náhodou neztratil.

My chodíme spolu na volno,
a vodítko vůbec nepotřebujem.
Kam bych chtěl asi utéct?
To přec jasné musí býti všem.

Ty Baruško páníčka miluješ,
a já také ho mám rád.
Páníček je to ale tvůj,
pro mě je to věrný kamarád.

A kdybych snad našel domov,
a z útulku mě někdo si chtěl vzít,
na tvého páníčka já nezapomenu.
V svém srdíčku ho navždy budu mít.

Basty

Publikoval(a): kolibřík1946, 25.6.2010