Anotace: Vidíme to dnes a denně, jak ztřeštěné je mládí. Rychle , honem, času málo, pospíchám . K rychlosti to svádí....

Prudce vpřed, rychle , honem , vzhůru.
Dál a výš až k oblakům,
tam do azuru.
Tak se plní touhou duše mladá,
kupředu jen rve se , jede - cválá.

Z cesty štěrk i písek problémů,
drobných starostí si prudce odhazuje.
Do zatáčky bez brzdění , rychle vpluje.
Ouha skála reality velikosti sluje.
Vprostřed cesty ční si,
na houkání, skřípot brzd,
jen ledabyle reaguje.
Ona přeci odedávna tu je.
Nedobrzdíš, narazíš si,
touhy, sny i přání svoje.

Nos odřený, první šrámy,
v realitě vzbudí snad jen
drobné pousmání.
Píchlé kolo, motor škytá,
jak teď budeš hnát se kupředu.
Příteli věz, že tohle to,
je realita.

Odřený a potlučený
do kolony zařadíš se,
poslušně jen "na dvojku"
se budeš posouvat.
Před zatáčkou přibrzdíš si,
opatrně vytočit , abys na štěrk nevjel
a do škarpy neúspěchu,
beznaděje nevypad.

Publikoval(a): Taren, 12.8.2014