Anotace: Tak jsem se rozhodla zveřejnit básničku, co jsem kdysi před asi 5ti lety (ve 12ti) napsala svojí první lásce. Snad se bude alespoň trochu líbit... :)

Bylo to už dávno,
měl si mě rád.
Mé oči pronikaly do tvých
a já tě mohla milovat.
Mohla jsem být s tebou,
mohla jsem svou duši mít.
Skončilo to všechno,
už nevím jak to napravit.
Strašně moc to bolí,
moje oči roní slzy.
Zbyly mi jen vzpomínky,
co zůstanou..
Jak si mě líbal,
upřeně do očí díval.
Nezapomenutelný..
Všechno to s tebou.
Pláču, vzpomínám,
strašně moc to bolí.
Už nevím jak dál,
jó láska, je po ní.
Nikdy se s tím nevyrovnám,
hlava se mi točí.
Vzpomínky jsou pořád zde,
mrdá to už jenom mne.
Hledám co by pomohlo,
ale nevím kde.

Křičím, miluju Tě,
ale tebe to už nezajímá,
já miluju Tě
a ty mě kdysi taky.
Vím, že v skrytu srdce jsem.
Nezapomněl si.
Ale už je pozdě.
Ztraceno jest.

Je to jak sen,
já pořád jen vzpomínám.
Oči ze snu otvírám.
Nikdo mi ty vzpomínky nemůže vzít
a já s nimi budu navždycky snít.

Nikdy nezapomenu na to,
jak má ruka byla v tvé.
A jak si říkal jsi dokonale nedokonalá,
broučku můj,a proto tě tak miluju.
A my jsme strašně prdlej pár,
nechci tě nikdy ztratit..
Ztratit.. Ztratit... Ztratit..
Což se už dávno stalo.
Láska... Láska... Láska...
Promiň mi to prosím zlato.
Je to smůla,
nikdy se ke mě nevrátíš,
jinou si mě nahradíš
a budeš zase šťastný.

Je to jak sen,
já pořád jen vzpomínám.
Oči ze snu otvírám.
Nikdo mi ty vzpomínky nemůže vzít
a já s nimi budu navždycky snít.

Publikoval(a): GiReyn, 13.8.2014