Anotace: ... vzrušením nemohu usnout a vzrušená se budím...

Vzrušení...

| Marie Bernadeta | Deník Modrého Anděla


Už jedu tím vlakem plným přání. Tím vlakem plným tužeb. Nemohu uřídit lokomotivu, chybí mi strojvůdce a tak se řítím po kolejích vstříc šíleným nápadům svým, prosvištím údolím, všude vidím tvůj úsměv, jen kousek tvojí tváře a taky mám rudo před očima z tvé záře, asi šílím.




Chci zakřičet na tebe, abys mi pomohl s řízením toho splašeného vlaku, nemohu tě však najít v žádném vagónu ani v žádném kupé... nahlížím dokonce do malých místností... do skříněk a do záchodků, ty nikde a přece tě stále jaksi cítím všude na svém těle...

Připadám si jak blázen, který neví, co dělá ve vlaku a kam vlastně jede, zvlášť když nemám jízdenku a jsem tu sama jak kůl v plotě, pasažér, průvodčí i strojvůdce v jednom a přitom neumím ani jedno...

Celé hodiny myslím na tebe, zda tě neuvidím po cestě na své trati, kdybych tak směla na chvíli vystoupit z vlaku, ale nesmím, vzrušením nemohu usnout a vzrušená se budím, tak toužím po tvých dotecích, má lásko a hrozně se stydím , taky mám strach ,že nedojedu nikam, když je to všechno skryté tak, neřídí nikdo a nikdo se mnou nejede, cítím se sama , plná Tužeb...

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 16.8.2014