Pět miliard sluncí
Pět miliard sluncí
Pět miliard sluncí mu
svítilo na cestu
Schoval si po kapsách oblázky z domova
a šel
Bylo ráno po tisícileté noci
Byl svět po prázdném poháru
Přetékal hvězdami a měsíci
a rosou
Měla jsem z pavučin sny
když přiletěl roj vos
jako prvojarní bouře
Pět miliard sluncí mu
svítilo na cestu
a on se topil v oceánech
temně rudého zlata
Kdo by si pomyslel, že vosy mají spáry
Pět miliard sluncí a pět miliard vos
Pět miliard oceánů lávy
Pět miliard pohárů, co přetékají
Potopa světa
Netečné dubové dřevo v arše záchrany
se pomalu rozpadá
pod mýma nohama
a rosa dopadá
z pěti miliard sluncí
na mou těžkou ovčí hlavu.
Publikoval(a):
Poutníček, 27.8.2014