Život jako divadlo
Život jako divadlo
Osude jenž vysíš na vlásku,
taháním pomocí provázků,
co zvedají tvé ruce,
štěstí svého nejsi strůjce.
Až provázky povedou i tvé kroky ,
ústy Harcovo jen samé plky,
z řádků napsané slova říkají,
provázky ti hlavou mohutně kývají.
Plané co za tebe bláboly tlachají,
lidé v hledišti s úsměvem tleskají,
z provázků řízené napsané role,
utéci z jeviště k vysoké hoře.
Nenechat nikým se umlčet,
slova svá do světa vykričet,
otevřít do kořán svá prořizlá ústa,
slova co říct jsi chtěl je spousta.
Snad změnit tak svoje dění,
i když ve tvé moci to není,
provázkům hrdě se utrhnout,
z té nehezké role uprchnout.
Když prosby tvé herci vyslyší,
provázky povolí a opona padne,
volání o pomoc nikdo už neslyší,
v hledišti světla údržbař zhasne.
V koutě na zemi bez hnutí ležíš,
na další role se dychtivě těšíš,
snad osud napíše ti roli novou
že nebudeš jen loutkou pouhou.
Publikoval(a):
Malce, 28.8.2014