Anotace: ... a jeho věčném hledání

Snad toho štěstí tolik nervu?
Zkouším ho utrhnout malý cíp,
jen kousek látky, tenkých nitek,
zkrátka jen přežít trochu líp.

Všechno, co hledám, je lehkost bytí,
Vědět jen, že smutek odvěje.
Nežádám mamon, který sytí,
stačí mi krůpěj naděje.

Pár chvilek něžného radování
život vždy draze vykoupí
a ten, kdo lásky dává příliš,
vždycky je tím, kdo prohloupí.

Kéž se mi vzít si poučení
v dohledné době podaří.
Chápat, že věčného nic není
a každý sní, co si uvaří.

Kdybych snad někdy našla klíček
od pokladničky se štěstím,
kapku si uzmu, slibuji, malou,
životem snáz se pak proklestím.

Protože ale pokladničky
dostupné jsou jen v pohádkách,
budu si muset své štěstí a radost
zase jen vysnít v nočních tmách.

Publikoval(a): Henriette, 31.8.2014