Anotace: Každý to zná....

Srdce se mýlí,
prázdnotou duše kvílí.
Stín pochybností sedá mi na záda,
otevírá se krvácející rána.

Příležitostí bylo dost,
to ukazovalo jen dítě Ďábla svou neposednost.
Proč? To slovo v hlavě panuje,
tvé srdce se mi vzdaluje.

Mezi tou vzdáleností se ještě občas mihne sen,
jen na chvilku mě z té klece, Štěstí vezme ven.
Jak ptáček lapený bez svého života,
ta sžíravá, obludná nicota.

Andělé pláčou, když srdce černá,
když jsou tvá ústa němá.
Poslouchej ještě můj hlas,
věnuj mi na okamžik ten snový čas.

Publikoval(a): Rose-H, 31.8.2014