Anotace: Smutný příběh o tom, že čas nelze vrátit...Díky, pane Seiferte.

I nejšťastnější z mužů všech
zná tu, jež nepřichází
však vrací se mu v živých snech
ta úzkost která mrazí,

jak další přibyl stromům letokruh
když sněhem už je cítit chladný vzduch
a ráno slunce dlouho nevychází.

Pak najednou už nebyl spěch
strach ani metastázy
když setkali se po létech
jak vlny v protifázi,

a spolu s nimi zůstal tam jen bůh
všude spousta květů a černých stuh
a ona za ním dolů růži hází...

Publikoval(a): Mirastus, 2.9.2014