Anotace: ............

Daleká síla nestoudného mladí,
zakopané naděje co pohřbilo stáří,
stále nové začátky,
co probudilo bolestné výčitky,

Zmařené cíle jenž jich nelze dojít,
zabitá krása kterou již nelze najít,
zneuctěná láska jenž umřela,
má nenávist a zášť mou víru v ní pohřbila,

Kostelní chóry zněly tak lehce,
varhaní tóny slyšela jsem měkce,
měla jsem v sobě víru,
teď nacházím v srdci jen černou díru.

Ztracené úsměvy, změněné v prach,
nahnali mému životu velký strach,
hořící svíce co hřály mé srdce,
uhasli navždy tak hladce,

kudy a kam mám jít,
vše je pryč, tak proč mám dál žít,
smrt, to má být řešení,
kéž by byla mé spasení.

Kam ztratilo se všechno mé štěstí,
hledám ho i pod kupou spadaného listí,
proč vyhasl život můj,
za to může ta bolest stůj co stůj.

Kdy konečně začnu se zase smát,
kdy začnou ty ledovce ve mě tát?
copak již není cesty zpět,
to vážně umřel mi celý svět?

Kudy a kam mám jít?
Z čeho se radovat a v noci snít?
Proč a zač trpět musím,
již nedýchám a jen se dusím,

Proč přežívám,
tento život s bolestí prožívám,
nechci, již ani nemohu,
jak a čím si jen pomohu?

Vzdala jsem se a vzdávám se dál,
již nemohu bojovat,
ani necítím vítr, když tenkrát tak něžně vál,
nemám z čeho radovat.

jsem autorem zmařeného života,
zbyla po mě jen slaná potopa,
vyprahlé srdce jenž nemá plamen,
co změnilo se v prázdný kámen.

žily byly,
autoři zmařených životů,
co o troše lásky snily,
co utopily se v bolestech slaných potoků.

Publikoval(a): Brazzillka, 6.9.2014