Anotace: ...

Snům věřit nelze,
jsou stromy, horami, oblohou,
ale měsíc se jim rozpadl
na stovky tvých úsměvů,
zrádné, že ani jeden z nich si nepohladím
a touhy úměrně nehmotné
mě nikdy neopustí.

Snům věřit nelze,
nebo se jich bát,
pohozená okvětí udávají směr
v síti nespočtu pavučinek,
která se tak lehce vejdou za nehet;
proto ten, kdo věří
asi miluje.

Snům musíme věřit,
lepí naději, že se fantazie nerozpustí
sotva je nám osm let.
Prosím, přilož mi dlaně na horké čelo –
jeden z mnoha nehmotných úsměvů,
Měsíc,
který se mi houpe nad pelestí.

Publikoval(a): Lugilla, 7.9.2014