Anotace: Čisté ruce, čisté uši. Pravda, to člověku sluší, ale jak pak je to s duší......

Šaty umaštěné v barvě šedi.
Obličej na němž nespočine
ani letmý pohled bledý.
Dámy snědé,
opálené plavovlásky v barvách mědi.

Leč stalo se a bylo nutno
u spodiny té se zastavit.
Neb zahradila cestu kráse,
vnutila si pozornost tu,
znovu zas a zase.

Ach Bože Kriste,
co mi chcete,
proč z cesty mé neuhnete.
Hodláte snad přepadnout mne,
okrást, znásilnit,
vyplenit můj drahý klín a byt?

Jakže, ne to vskutku ne,
má krásná paní.
Chtěl jsem vám,
jen odevzdat to psaní,
jež voní tak úžasně a krásně.

Možná pro vás,
jsou tam psány básně.
Ztratila jste tohle psaní,
není to tak dávno.

Já však nevím,
co v něm je psáno.
Od vás chtěl jsem slyšet,
jen to prosté děkuji či ano.

Jsem možná vandrák,
co špinavý má šat,
ruce, uši.
Však čistou, rovnou,
nezkaženou duši.

Publikoval(a): Taren, 10.9.2014