Anotace: Učím se mít sebe samu ráda a ze spolehlivých zdrojů se dozvídám, že mé "vady" prý nejsou až tak na závadu

Mám ruce směšně dětských rozměrů,
tečku na nose, co mi ruší symetrii
a podpatky už příliš vážně neberu,
takže se v mužském stínu vždycky skryji.

Se smutnýma očima nic nenadělám,
taky má ústa se sama od sebe mračí
a díky genům jsem většinu času uzardělá,
což na první dojem celkem stačí.

K ruce si pánové přirovnávají mou tlapku,
nos zdobí mi puntík věru roztomilý
a ať už jsem s nimi nebo bez podpatků,
výškový rozdíl po chvíli jen tak nerozptýlí.

V těch tmavých očích umím zapálit plamínky,
rty mám prokazatelně k nakousnutí
a věčný ruměnec, dědičný dárek od maminky
prý téměř k fascinaci někdy nutí.

Publikoval(a): Sedmnáctka, 10.9.2014